• The TMF is sponsored by Clips4sale - By supporting them, you're supporting us.
  • >>> If you cannot get into your account email me at [email protected] <<<
    Don't forget to include your username

The TMF is sponsored by:

Clips4Sale Banner

Povídka v češtině - Dr. Stein

darkarchiel

Registered User
Joined
Jul 21, 2009
Messages
11
Points
0
Tenhle příběh se stal před patnácti lety. Studoval jsem tehdy medicínu na jedné prestižní americké univerzitě. Kromě toho jsem byl redaktorem školního, vědeckého časopisu, který psal převážně o novinkách a objevech z oblasti medicíny a dalších nauk. Jednoho dne mi náš šéfredaktor navrhl, abych zajel udělat rozhovor s doktorem Steinem. Nebyl jsem z toho nadšen, o dr. Steinovi se vědělo, že je starý pošuk, který sice kdysi na naší univerzitě studoval, ale lékařskou praxi nikdy nevykonával a místo toho se věnoval bádání a vynalézání. Jeho nápady a objevy budily rozruch, ale spíše svou kuriózností, než skutečnou vědeckou hodnotou.
Druhý den jsem odjel do městečka N.,kde měl dr. Stein svůj dům a laboratoř. Auto jsem nechal zaparkované ve městě a pěšky došel přes park k jeho honosné vile. Musela stát hrůzu peněz, bůhví, kde na ni vzal. Možná, že ty jeho vynálezy nebyly až tak úplně bez efektu.
Zazvonil jsem u dveří s vizitkou Dr. Max Stein. Asi po minutě mi přišel otevřít rozcuchaný, asi padesátiletý muž, nevýrazného vzhledu. Taková šedá laboratorní myš.
"Doktor Stein? Dobrý den, já se jmenuji Holliday, měl bych být u vás ohlášen. Jsem z časopisu The Medician..."
Doktor Stein se rozzářil: "Á pan kolega, no jen pojďte dál, váš šéfredaktor mi už volal. Přišel jste jako na zavolanou. Právě testuji svůj nejnovější objev."
Vešel jsem do domu a dal se za doktorem, který se hnal rozlehlou halou. Skoro jsem mu nestačil.
"Víte, mám za úkol napsat, nad čím právě bádáte."
"Ale to je pochopitelné, pane kolego, co byste asi tak psal jiného. Na mě, kromě mých výzkumů nic zajímavého není. Jen pojďte za mnou"
Z haly jsme přešli do dlouhé chodby, od jejichž hladkých stěn se zvuky našich kroků zřetelně odrážely.
"Dáte si čaj, nebo kafe, nebo snad džus?"
"Já..."
"Víte co," nenechal mě odpovědět dr. Stein. "Dáte si to až potom. Teď vám budu demonstrovat svůj nový objev."
Pokrčil jsem rameny. Doktor se hnal chodbou a já v těsném závěsu za ním.
Došli jsme ke dveřím na konci a doktor je prudce rozrazil.
"Prosím, moje laboratoř."
Vešel jsem do prostorné místnosti bez oken, avšak jasně osvětlené zářivkami umístěnými na stropě. Rozhlédl jsem se kolem a překvapením mi spadla čelist. Uprostřed místnosti stál speciální stůl. Kovové nohy zapuštěné do podlahy a dřevěná deska potažená měkkou kůží. Na stole ležela nahá dívka. Vlastně nebyla tak docela nahá. Měla na sobě černé síťované kalhotky. A na očích měla černou pásku. Ležela s nataženýma rukama a mírně roztaženýma nohama. Kolem zápěstí a loktů měla utažené pevné kožené popruhy, které ji těsně poutaly k desce stolu. Stejné popruhy měla i kolem kotníků a kolen a poslední, devátý popruh se jí táhl přes břicho. Byla mladá, alespoň podle vzhledu, tak kolem dvaceti a velice krásná. Dlouhé černé vlasy jí splývaly ze stolu dolů a prsa se jí z každým vzdechem nadýmala. Vyschlo mi v krku. Něco takového se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech. Krásná, nahá dívka, bezmocně spoutaná...no tohle!
Otočil jsem se na doktora.
"To je naše figurantka," řekl.
"Ona...ona je dobrovolnice? Nějaká vaše studentka?" vykoktal jsem.
"Ale kdeže. Mí asistenti ji včera sebrali někde na ulici."
"Vy ji tu držíte nedobrovolně? Ale není to nelegální?"
"Pro vědu se musí něco riskovat. Ostatně-ona je ilegální imigrantka. Nějaká Češka. Pochybuji, že si půjde stěžovat. Cizinecká policie by se s ní určitě nepárala. Dostala najíst, mohla se osprchovat a bylo jí vysvětleno, že jí neublížíme a když bude spolupracovat, bude zítra živá a zdravá zpátky na ulici. A k tomu se slušnou hromádkou dolarů do začátku. V opačném případě ji rovnou předáme policii."
Vzal jsem za stolu její pas. Czech Republic, skutečně. Jméno Svetlana Horakova. Z fotografie se na mě dívala výrazná, atraktivní tvář. Odložil jsem jej a znova se na ležící děvče zadíval. Byla opravdu krásná a má fantazie už pomalu vymalovávala zvrhlé obrázky.
"Tak, přejdeme k pokusu," řekl dr. Stein. "Prosím vezměte si tyto nástroje, budete mým asistentem."
Doktor mi podal dvě dlouhá a jemná holubí pírka.
Překvapeně jsem si je od něj vzal.
"Co s tím mám dělat, mám ji polechtat?" uchechtnul jsem se.
"Přesně to od vás požaduji," řekl doktor.
"Cože, to má být vtip ??"
"V žádném případě! Prosím postupujte podle mých pokynů. Těmi pírky ji začněte šimrat zde." Doktor ukázal na dívčina bosá chodidla.
"Ale, pane doktore, ona je spoutaná a nemůže se bránit. Jestli je lechtivá, bude to pro ni kruté."
"Je lechtivá, spolehněte se. A teď už začněte."
Pokrčil jsem rameny. Asi mi nezbude, než tomu cvokovi vyhovět.
Přejel jsem jedním pírkem dívce po patě. Trhla sebou a cukla chodidlem. Zopakoval jsem to na druhé noze. Stejná reakce. Přidřepl jsem si, abych jí na chodidla líp viděl a začal jsem jí přejíždět pírky po obou patách současně. Dívka začala cukat a uhýbat chodidly. Bylo zřejmé, že ji to lechtá. Pomalu jsem peříčky pokračoval nahoru, přes plosky nohou až k prstům. Dívka se rozchichotala a kromě nohou začala kroutit celým tělem. Její smích byl jasný a zvonivý. A její chodidla byla - nádherná. Jemná, hladká pokožka a dlouhé prsty s krásnými narůžovo nalakovanými nehty. Přejížděl jsem jí po těch sladkých nožkách peříčky, sledoval dívčiny roztomilé protesty a poslouchal její cinkavý smích. A přitom jsem už cítil vzrušení. Lechtání - taková nevinná věc, ale pro mě to byla v tuto chvíli nejvzrušivější věc na světě. A když jsem šimral růžové paty, v duchu jsem již viděl jak se jich dotýkám svými rty.
Doktor mé počínání spokojeně pozoroval.
"Tak, vidíte její reakci?" řekl asi po třech minutách.
"No ano," řekl jsem a přestal dívku šimrat. "Směje se a cuká sebou."
"To nebyl pořádný smích," ušklíbl se doktor. "Jen takové chichotání. Ale teď odložte ta pírka a zkuste to znovu. Jen tak, prsty, ale všemi najednou."
Položil jsem peříčka na stůl a opět se sklonil k Světlaniným nohám. Prsty obou mých rukou se rozběhly po jemné pokožce jejích chodidel. Cítil jsem ji svými prsty a mé vzrušení opět stoupalo. Dívka se hlasitě rozesmála a začala se v poutech svíjet. Tohle bylo zřejmě intenzívnější lechtání, než za použití měkkých pírek. Z její reakce to bylo patrné. Lechtal jsem ji dál a vychutnával si její smích a protesty, i to jak se všemožně snaží svými nožkami uhnout mým prstům a cuká s nimi na všechny strany. Bylo to roztomilé.
Líbilo se mi to, klidně bych ji tak lechtal třeba celý den, jen abych se mohl dotýkat jejích chodidel. Vybavily se mi staré časy, kdy jsme s kamarády, ještě v předpubertálním věku s oblibou chytali holky v naší ulici a lechtali je. Vždy dva, nebo tři ji drželi a další dva lechtali. Ještě lepší to bylo v létě u rybníka, kde byly holky jen v plavkách a tudíž bezbrannější a se svými citlivými místy odkrytými. A když jsme tam narazili na nějakou svoji spolužačku, nedali jsme ji šanci. Povalili jsme ji na deku, jeden ji držel pevně ruce a další dva nohy. Poslednímu pak už nezbylo, než si utrhnout stéblo trávy a pomalu jí přejíždět v podpaží, nebo v pupíku a sledovat její hysterický řev. Když jsem byl lechtačem já, vždy jsem si bral za cíl, bůhvíproč, chodidla. Líbily se mi kroutící se růžové prstíky a jemné dívčí paty. A to mi zůstalo do dneška. Už tehdy nám ale bylo divné, proč se nám některé dívky vyhýbají jako čert kříži, zatímco jiné se nám jakoby samy nabízely a provokovaly nás, jen abychom si je chytli a potrápili. Jenže pro ně to zřejmě žádné trápení nebylo !
"Tak to by stačilo, přestaňte," řekl dr. Stein.
Přestal jsem svou ubohou oběť lechtat a ta se přestala smát. Byla udýchaná a čelo se jí třpytilo potem.
"Jaké byly její reakce?" zeptal se.
"No, smála se hodně, a házela sebou, určitě je silně lechtivá."
"Tak přejdem k poslední fázi," řekl doktor a podal mi dva kartáče s měkkými chlupy.
"A teď použijte tohle. A co nejintenzívněji. Já se taky přidám."
Vzal jsem oba kartáče - vypadaly jako na boty, ale byly čisté - a začal jimi "kartáčovat" dívčina chodidla. Světlana vybuchla smíchy a začala sebou házet. Doktor Stein se nad ní sklonil a začal jí prsty svých rukou lechtat v podpažních jamkách a poté přejíždět po žebrech dolů. Dívčiny reakce, už tak silné se ještě zintenzívněly. Světlana doslova řvala smíchy a zuřivě se rvala s pouty ve snaze osvobodit se z nich. Nebylo to ovšem vůbec nic platné. Kožené řemeny ji pevně držely na stole.
"Sledujte její reakci," křičel na mě doktor, ve snaze přehlušit dívčin smích a křik. Sám ji nepřestával lechtat na bocích a také já neustával v lechtání jejích šlapek.
Ještě asi deset, patnáct vteřin to trvalo a pak doktor mávl rukou.
"Dost, to stačí."
Přestali jsme Světlanu trápit a dívka se ihned přestala chechtat a sténat a opět jen trhaně oddychovala. Tvář měla zrudlou a celé její tělo teď už bylo pokryto potem.
Doktor se usmíval. "Tak, viděl jste její reakce?"
"Viděl, byly divoké a...řekl bych, že hysterické."
"Tak, zatímco si slečna Svetlana odpočine, vysvětlím vám princip svého objevu, abyste o něm mohl v tom vašem časopisu správně referovat. To, co jste teď tady viděl, byly bouřlivé reakce zkoumané osoby na jemná dráždění nervových zakončení v kůži. Zkoumaná osoba je na tyto podněty velice citlivá. Podněty byly způsobovány fyzickým, mechanickým drážděním. A teď si představte, že existuje látka, která dokáže receptory dráždit chemicky, přičemž účinek je několikanásobně vyšší, než u mechanického dráždění. Ale toto dráždění nepřesahuje hranici příjemných vjemů. Kdyby šlo o bolestivé dráždění, nebyl by to žádný objev, to umí každá kyselina či louh. Můj přípravek v žádném případě nepoškozuje zdraví. Nazval jsem jej po sobě: Steinex ultra."
Doktor Stein vytáhl z police skleňenou dózu, ve které byl bezbarvý gel.
"A nyní vám předvedu, jaká je jeho účinnost."
Malou špachtlí nabral trochu gelu a natřel jím Světlaně pravé chodidlo. Všiml jsem si, že dívka zaťala zuby, zřejmě účinek Steinexu už znala. A v příští vteřině už vybuchla jako sopka. Exploze smíchu a křiku. Křečovité škubání celým tělem. Měl jsem pocit, že je stižena epilepsií, jak sebou házela. Celý stůl, i když pevně ukotven v podlaze se jí povedlo rozkývat. Její smích už ani nebyl smíchem, byl to řev šílence. Křičela na nás něco podivnou řečí, které jsme ani jeden nerozuměli, ale podle intonace to byly zoufalé prosby o milost. Mávala potřeným chodidlem jako ve snaze o něco si jej otřít a zbavit se mučivé chemikálie. Když se jí to nepovedlo, jen zoufale zatínala prsty.
Doktor byl jako u vytržení. Nadšeně pozoroval svíjejíci se a kvílející dívku. Ale mě jí už bylo líto. Bylo to už nad její síly. Vzal jsem u umývadla hadřík a namočil jej. Pak jsem přešel k dívce a pevně ji chytil za nárt. Druhou rukou jsem ji pak setřel z cukajícího se chodidla dráždivý gel. Přitom jsem se špičkami prstů sám dotkl gelu a vzápětí na nich ucítil nesnesitelné svědění. Rychle jsem si šel ruku opláchnout a při představě, že tohle měla Světlana celou minutu natřeno na chodidle a nemohla se nijak bránit, mě obešla hrůza.
"Viděl jste tu reakci?" ptal se doktor. "Byla mnohem silnější, než když jsme ji oba lechtali současně na těch nejcitlivějších místech. A to měla jen na jedné noze. Představte si jak by se chovala, kdyby to měla na obou nohách a v podpaží, na prsou a pohlaví. Bylo by to něco úžasného."
"Doktore, k čemu ten váš vynález vlastně má sloužit."
Dr. Stein se na mě překvapeně podíval. "Pane kolego, já jsem vědec. Mám zkoumat, objevovat. A tohle je můj největší objev. A použití? S tím ať si hlavu lámou výrobci. Přece taky záleží na fantazii spotřebitelů. Dovedete si představit třeba lubrikační gely s malým přídavkem Steinexu ultra? Vaše partnerka bude mít orgasmus dřív než se jí vůbec dotknete. A kondomy s touto látkou? A použití v sado-maso salónech? Domina natře svou spoutanou oběť od hlavy k patám touto látkou!"
"Máte pravdu, použití je opravdu všestranné," řekl jsem a doufal, že si doktor Stein nevšimne ironie v mém hlase. "Asi už půjdu, abych mohl začít psát článek co nejdřív."
Podal jsem doktorovi ruku. "Děkuji vám, za to, že jste se mnou strávil tolik času. A mimochodem, co bude s tou dívkou?"
"Co by? Svůj úkol už splnila. Odvážu ji, může se okoupat a jít. Peníze samozřejmě dostane."
"Myslím, že na pobyt tady asi nebude vzpomínat v dobrém."
"Ó to se mýlíte pane kolego," zasmál se doktor a přešel k počítači na stole. Otočil na mě monitor a já uviděl jakousi křivku.
"To je záznam z vulvometru. To je přístroj zaznamenávající sebemenší vzrušení. Je to malá tyčinka zasouvající se do pochvy a bezdrátově předávající naměřené údaje. Vidíte, tady ta dolní přímka je klidový stav. Minimální vzrušení. A tady ta horní je maximální vzrušení - orgasmus. Naše figurantka jej měla celou dobu aplikován v pohlaví a...vidíte? Tady ty špice. To je vzrušení, které rostlo vždy v okamžicích, kdy jste ji lechtal. A tady ta poslední, nejvyšší vlna, takřka orgasmum, ta je po aplikaci Steinexu. Takže vidíte. Svetlana rozhodně zkrátka nepřišla."
Poděkoval jsem doktorovi za nevšední zážitky a spěšně se s ním rozloučil. Poté, co jsem opustil jeho dům, jsem rychle přeběhl parkem a nasedl do svého auta. Nastartoval jsem a objel celý parčík. Zastavil jsem na ulici, kde stála Steinova vila, ale tak, aby mě kryly keře a můj vůz nebyl vidět.
Čekal jsem asi hodinu a půl. Pak se otevřely dveře a na ulici vyšla dívka. Měla dlouhé, černé vlasy, světle modré, vypasované džíny a sportovní šusťákovou bundu. Přes rameno měla velkou sportovní tašku. Nerozhodně se rozhlédla kolem sebe a pak se dala po chodníku. Nastartoval jsem a pomalu se rozjel za ní. Když jsem ji míjel, zastavil jsem a stáhl okénko.
"Dobrý den, slečno, nechcete někam svézt? Máte to určitě těžké."
Zastavila se a nejistě se na mě podívala. Poprvé jsem viděl její oči. Byly krásné, jako ostatně celá. Pak se trochu usmála.
"Ale ano, proč ne," řekla. Hodila mi tašku dozadu a sama si sedla vedle mne. Podíval jsem se na ni.
"Kam to bude?" zeptal jsem se.
"Já nevím, to jedno, hlavně ať jsem odsud pryč."
Rozjel jsem se. "Vy nejste Američanka, že?"
"Ne, jsem z Česka. Poznal jste můj přízvuk?"
"Váš přízvuk je kouzelný. Ale měla byste být opatrnější, když někomu sedáte do auta."
Odfrkla si.
"To mi povídejte. Zrovna teď odcházím od takového pošuka. Jeho kamarádi mi taky zastavili, ale odvezli mě k takovému cvokovi, jakého jsem ještě neviděla. Strávila jsem u něho dva dny."
"To se vám tam muselo líbit."
"No to ani ne, ale nemohla jsem odejít."
"Vážně?"
"Jo a představte si, co se mnou prováděl. Svázal mě, takže jsem se nemohla ani pohnout a celé dva dni mě lechtal !"
"To muselo být strašné! Co budete dělat, půjdete ho udat na policii?"
Zasmála se. Jasným, zvonivým smíchem.
"To určitě, vždyť tu jsem nelegálně. Kdepak, za to mi nestojí. Kromě toho to až tak zlé nebylo."
"Jak to že ne? Vy nejste vůbec lechtivá?"
"Ale ano a jak! Ale jsem zvyklá. Užila jsem si toho dost už jako dítě. víte mám dva starší bratry a pořád jsme si hráli na indiány a kovboje. Oni byli kovboji a já jejich indiánská zajatkyně, takže si to dovedete představit. A v pubertě taky. Byla jsem nejlechtivější ze všech holek na gymnáziu, tak si jistě umíte představit, jak toho kluci ze třídy zneužívali. No a tak jsem si na to za ta léta zvykla, že už se mi to snad i líbí."
Sklopila oči a já se díval na její víčka s dlouhými řasami. Teď když byla oblečená se mi líbila snad ještě víc, než na stole u Maxe Steina.
"Nešla byste na skleničku?" zeptal jsem se po chvíli.
"Ale ano, proč ne."
A to už může být konec tohoto příběhu. Světlana je už čtrnáct let mojí ženou. Nedávno jsme byly na oslavě, kterou pořádala má bývalá univerzita.. Byl jsem rád, že se můžu setkat se svými starými kamarády. Světlana byla samozřejmě se mnou. Mezi stovkami hostů jsem najednou uviděl doktora Maxe Steina. Byl už úplně šedivý a scrklý jako staré jablko. Bylo mu asi pětašedesát, ale vypadal na osmdesát. Šel jem mu podat ruku.
"Dobrý den, pane doktore, pamatujete si na mě? Před patnácti lety jsem byl u vás a psal reportáž o tom vašem objevu. Steinex ultra. Pamatujete si?"
Stein se na mě podíval a bylo vidět, že silně přemýšlí.
"A tohleto je moje žena Světlana."
Světlana mu podala ruku. "Dobrý den, pane doktore, ani na mě si nepamatujete?"
Max Stein si nás chvíli prohlížel a pak mu zasvítilo v očích.
"Vy jste ten redaktor, ano , a vy ta figurantka! Vy dva jste manželé?"
"Díky vám jsme poznali, že máme společné zájmy," řekla se smíchem Světlana.
Dr. Stein nás popadl za rukávy a odtáhl do rohu místnosti.
"Mám nový objev," zašeptal. "Pokračoval jsem ve vývoji Steinexu ultra a mám jeho novou verzi. Steinex super ultra. Jeho účinek je desetkrát silnější, než u starého Steinexu. Už jsem toho vyrobil deset litrů."
Světlana se na mě podívala rozšířenýma očima a já v tom pohledu četl všechno.
"Kolik za to chcete? Kupuji to všechno!" řekl jsem.
 

Attachments

  • 3d99bbaeb8_238590_o2.jpg
    3d99bbaeb8_238590_o2.jpg
    42.9 KB · Views: 49
What's New

3/28/2024
Stop by the TMF Welcome Forum and take a second to say hello!
Tickle Experiment
Door 44
NEST 2024
Register here
The world's largest online clip store
Live Camgirls!
Live Camgirls
Streaming Videos
Pic of the Week
Pic of the Week
Congratulations to
*** brad1701 ***
The winner of our weekly Trivia, held every Sunday night at 11PM EST in our Chat Room
Back
Top